Přidány fotečky z Lučkovického tábora a taky ze setkání s Nerem!

Tož jsem se odhodlala sem zase vložit pár milých slov - pro vás, mí drazí a věrní, protože vás mám ráda a taky abyste věděli, že pořád žiju a daří se mi báječně . Lovecký tábor byl tak nějak půl na půl - částečně super a částečně úplně k pláči. Ale začnu pěkně popořádku...

Konečně mě ti moji milí doma připojili, takže jsem ON - LINE, a zase můžu hlásat svoje dojmy a nevšední zážitky do světa. TŘIKRÁT HUÁÁÁÁÁ!!! To víte, není to pro moderní psí dámu mého formátu jednoduché být jenom tak zničehožnic a bez varování odstrčena od moderních technologií a odpojená, když jsem internetem odkojená...

Léto je skoro v půlce a my každou jeho chvilku trávíme ve vodě a poctivě se rozmáčíme. Emilínek dělá citelné pokroky i když semtam se ještě tváří jako že jestli ji chceme zabít nebo co . Velikou podporou je nám v učení teta André, alias Blondýna z Londýna, která nás tahá po všech dostupných vodách široko daleko a ještě nás (resp. naštěstí jen Emku) stíhá i fotit...

Sobotu sedmadvacátého června jsme trávili celá rodinka pěkně pospolu na brněnském Intercanisu, kde jsme s Emkou po úmorném dni vyběhali překrásný Excellent 3 ve třídě mladých, na který jsme přenáramně pyšní. A přestože se nám jej někteří závistivci snažili poté upřít, nezkazilo nám to náladu ani trochu a Emička byla již tradičně odměněna dobrotama a hračkama...

V sobotu 30. 5. jsme dovršily naši přespůlroční intenzivní () snahu na kvičáku zkouškami ze Základní Ovladatelnosti Psa. Už od rána nám pěkně zatápěla temně šedá obloha a šílená zima, která měla na kopečku na cvičáku po pár hodinách docela grády. A když se k tomu nadělení přidalo i vytrvalé pršení s informací, že jdeme na řadu až poslední, měli jsme o zábavu i zdraví postaráno...

Tak se vám dneska místo Emičky ozývám já. Ona si totiž lebedí doma při vaření s páníkem a já se "dřu" v práci . Totiž abyste rozuměli, přestěhovali jsme se do vlastního nového bytečku, kde není doposud zaveden internet (ne, není to pravěká jeskyně, místa bez internetu ještě stále existují!), a tak Emkín ač plný dojmů se vám s nimi nemůže svěřit. Nese to těžce, věřte.

Tou naprosto a bezkonkurenčně nejvýznamnější událostí poslední doby byl můj svátek, jež připadá na 8. dubna. Páníci byli (ostatně jako vždy, přiznejme si to) velice štědří, což znamená, že jsem se dočkala mnoha dárečků. Ale zejména a především se toho krásného dne panička přirachotila s krabicí plnou něčeho šustivého, chvíli s tím tropila rutyku a najednou byl tu...

Tak vám musím povyprávět, co že jsme to celý týden zas vyváděli.. V úterý jsme jako téměř vždy jely s paničkou na kvičák a potkaly se tam s Arkou, Sonym a Aimee. Počasí nám krásně přálo, bylo teplo a tak se dokonce i ta moje drahá odhodlala vzít sebou foťák! O svátečním pondělí jsme uprchli zkontrolovat labutě na Novomlýnské nádrže a já prvně v životě hrála fotbal...

Tak jsem vám byla na tom svádění. S paničkou jsme se začaly navzájem křísit kolem šesté ráno (ostatně stejně jako vždy), vyzvedly po cestě páníka a šici v kopě vyrazili směr dostihová dráha Dvorska. Já se hrozně těšila, protože jsem slyšela, že tam bude spousta nových kamarádů, k tomu nám náramně přálo počasí, a tak jsem celou cestu kníkala, zpívala a pištěla. Páníky moje kratochvíle nevimproč moc nebavila...