novinky
Příspěvky
lovení je mučení
9. 12. 2008
Tak vám sem přidávám pár foteček z mé (první) nedělní lekce loveckého výcviku. Opravdu jenom pár, protože paničce se ve foťáku vybily úplně celý a všecky baterky (ale i tak ji mám docela ráda). Musím vám teda říct, že fajn na tom byla akorát ta smečka psů, se kterýma se parádně běhalo a dovádělo, protože jinak se tam muselo úplně pořádně poslouchat...
ohaří doktoři ven ze dveří!
2. 12. 2008
Tak mi to přání pevnýho zdraví moc dlouho nevydrželo... Dneska mě panička přes veškeré prosby a naléhání odtáhla zase k tomu veterináři (bo jak že se to zařízení jmenuje), kde mě vážili, měřili, posluchali všechny možný (bio)rytmy a taky mi strčili cosi do zadku . Prý kvůli teplotě nebo co, ale taková potupa!!!! Nakonec mě povalili na záda, napatlali mě cosi divnýho (snad marmeládu) na pupek a čímsi mě po něm dlouho jezdili. No jsou ty lidi normální?
Krocení krakena
28. 11. 2008
Panička se mě dnes snažila přemluvit k celodennímu lenošení, ale to já jsem jako správná výmaračka nemohla dopustit! Nic jsem nedbala jejích nářků, že má smrtelně namožnený pacičky z toho jejího lození po stěně, a skákala jsem, kníkala, štěkala a vyla, až jí došla její skromná zásobička zdravých nervů, vzala vodítko a vyrazily jsme na skoro pětihodinovou procházku. Házedlo nemohlo chybět, tak jsem běhala a běhala co to dalo, div že mi ty nožičky někde nezůstaly...
Milý deníčku...
24. 11. 2008
Panička má dovolenou, takže jsme si (až na ranní venčení a krmení) mohly dovolit chrnět až do dvanácti, čehož jsme obě s leností sobě vlastní milerády využily. Po odpoledním venčení mě panička nechala asi na tři hodiny doma samotnou, což se mi teda ani trochu nelíbilo a protože jsem byla vyspaná až do aleluja, jala jsem se ten náš pokojíček trošku "upgradovat". Odškrábala jsem trochu nepotřebné omítky u dveří a taky jsem se pomstila na těch protivných bílých šňůrách. Panička z toho po návratu neměla radost ani trochu, čemuž nerozumím... Vždyť to teď vypadá nesrovnatelně líp!
vatrprůf
24. 11. 2008
Dneska dovezla panička (kromě naprosto samozřejmé (!) hory pamlsků, kostí a žvejkadel) z obchodu divnou věc. Přiblížila se ke mě s tím svým podezřelým úsměvem, při kterém si radši sedám na zadek a snažím se tvářit naprosto nezaujatě... Jako ostatně vždy bez efektu. Zaslechla jsem krátké zašustění a než jsem stihla aspoň kníknout na protest už jsem byla zabalena do čehosi hřejivého, mě obepínajícího a nadmíru podezřelého...